Standart plemene

Původ:

Považován za plemeno francouzské, částečně ale potomek starých anglických buldoků. Předkové bývali aktéry   psích zápasů, lovili krysy, byli společníky řezníků a drožkářů. Stabilizován ve 2. polovině 19. století, v té době populární i v nejvyšších společenských vrstvách.

Popis:


Malý, silný, svalnatý a kompaktní pes. Mohutná široká hlava s velmi krátkou čenichovou partií. Kůže na hlavě tvoří téměř symetrické vrásky. Uši středně velké, vztyčené, vysoko nasazené, u kořene široké, nahoře zaoblené. Oči nízko položené, velké, kulaté, mírně vystupující. Hrudník velmi široký, válcovitého tvaru. Hřbet široký a svalnatý. Hrudní končetiny rovné, krátké, osvalené, pánevní rovněž osvalené, ale o něco vyšší (tzv. přestavěná záď). Ocas krátký, nízko nasazený, u kořene silný a zauzlený. Nesmí být nesen pod linií hřbetu. Srst krátká, hustá a lesklá. Barva žíhaná (směs černých a rezavých chlupů) s případnými malými bílými znaky na hrudi a na hlavě, strakoš (bílá s tmavými žíhanými odznaky), béžová (vzácné nedávno uznané zbarvení).
 
 
 
Charakteristika:
Milý, přátelský, milující děti, ideální společník, Hodí se i do těch nejmenších městských bytů. Rozměry malý pes, svou klidnou, vyrovnanou povahou připomíná spíše psy velké.
 
 
Užití:
 
Dnes výhradně společenský pes, který však dokáže být také dobrým hlídačem a jehož lze snadno vycvičit.
 
 
Zvláštní nároky:
 
Vzhledem k výrazně zkrácené čenichové partii špatně snáší vyšší teploty, zvláště pobyt v přehřátých, nevětraných prostorech (auta). Poměrně často dochází v důsledku velkých hlav ke komplikacím při porodu (císařské řezy).
 
Výskyt:
 
V celé Evropě i u nás patří k oblíbeným společenským psům.
   
 
Možná záměna:
 
S bostonským teriérem, který je subtilnější a má přesně rozložené barvy. S mopsem, který nemá vztyčené uši a liší se i barvou.