Kbeláček - French Bulldog Kennel

JUDr. Radka Miclíková

Chovatelskou stanice Kbeláček jsem založila v roce 1994 - do registru byla zanesena 16.9.1994 .

V lednu 2009 jsem CHS Kbeláček předala svému synovi Ondřejovi.

Byla jsem požádána synem Ondrou, abych napsala pár slov o tom, proč jsem se rozhodla chovat buldočky a založit si chovnou stanici, proč jsem skončila chovatelskou činností apod., tak se o to pár řádky pokusím.

 Od mala jsem vyrůstala v centru Prahy a mí rodiče byli odpůrcem pejska v bytě, tak jsem v sobě hýčkala sen, že až se jednou osamostatním, hned si pořídím pejska. V té době jsem ještě nepřemýšlela o tom, jaké to bude plemeno, prostě jsem jenom toužila po pejskovi. Léta míjela, ukončila jsem základní školu a studovala na gymnáziu. Moje kamarádka Lea si pořídila buldočka, který byl v té době pro širší veřejnost skoro neznámé plemeno a sehnat štěně nebylo jednoduché. Rázem jsem se do té funící a chrochtající kouličky zamilovala a věděla jsem, že jednou to bude právě buldoček, který mi vstoupí do života. Opět uběhlo pár let, vdala jsem se, narodily se mi tři děti do tří let, začali jsme stavět dům a pejsek byl stále v nedohlednu. Blížily se mé 31. narozeniny a já jsem si řekla: “teď nebo nikdy“. Rodině jsem oznámila, že jediný dárek, který chci, je pejsek, a to francouzský buldoček. Můj muž byl lehce zděšen mojí volbou plemene, ačkoli ji mohl předvídat, ale nakonec souhlasil pod podmínkou, že po něm nebudu požadovat, aby chodil to „otřesně“ vypadající zvíře venčit, protože by se mu všichni smáli (později vzal samozřejmě svá slova zpět a s Bessynou chodil ven rád – zjistil totiž, že se díky ní seznamuje se spoustou pohledných pejskařek a obdivovatelek naší buldočky). Má volba chovné stanice budoucí členky naší rodiny byla sice zcela náhodná, ale šťastná.

 Hned na začátku května 1993 jsme si přivezli z chovné stanice Liliový květ žíhanou fenku - Bessynku. Byla jsem naprosto nadšená. Konečně se mi splnil můj sen a měla jsem pejska.  Bessynka do naší rodiny krásně zapadla – buldočci milují děti a Bessynka toho byla zářným příkladem a naše tři děti milovaly Bessynku. Měla s nimi  i s námi spoustu trpělivosti, protože i my jsme se museli  naučit soužití s pejskem. Každý, pokud měl někdy pejska, mi asi dá za pravdu, že je to nejen spousta radosti (ta určitě převažuje), ale i spousta starostí a zodpovědnosti. Bessynka byla moc hodná a milá, i když trošku dominantní. Vybrala si mne v rámci rodiny jako svoji paničku a byla mi stále nablízku. Musím říci, že náš vztah byl nádherný, hluboký a neopakovatelný. Na prvního pejska asi nikdo nikdy nezapomene a vždycky bude ten nej….. Bessynka byla i výstavně úspěšná. Výstavy ji výslovně bavily a byla na nich ve svém živlu – ráda se předváděla. Časem se z ní stala i maminka a měli jsme to štěstí, že měla naprosto bezproblémové porody. Z jednoho vrhu jsem si nechala fenečku – strakošku Baby – narodila se v říjnu 1998.

Baby byla pravým opakem Bessynky – byla domácí pecivál, spíše submisivní, na výstavy chodila nerada, tak jsme ji jimi příliš netrápili.  V té době jsem začala být činná v Klubu francouzských buldočků, bylo to v době, kdy předsedkyní klubu byla fantastická paní Švancarová. Byly věci, které mně i dalším lidem v klubu vadily, a které jsme chtěli změnit, alespoň jsme v to naivně doufali. Musím říci, že s odstupem doby jsem již nad věcí a nad  spoustou věcí se již dnes dokáži pousmát, i když mně přijde  někdy absurdní, že titíž přední činovníci klubu, kteří prosadili rozhodnutí, že kdo chce být členem KFB nesmí být členem MSMBK, jinak bude z klubu vyloučen, nyní horlivě propagují s tímto klubem spolupráci, apod. Jsou to stále titíž lidé, kvůli nimž z KFB odcházeli a odchází členové ke „konkurenci“. Spory v klubu, včetně toho, jaký má být další vývoj v chovu buldočka, neboť se v rámci uznání do chovu a výstav nevycházelo z jednoznačného znění standartu, a to, že buldoček má mít maximálně 14kg, což na žádost klubu potvrdila i země původu  buldočka – Francie s tím, že u nich se na vrcholných výstavách buldočci převažují a buldoček převyšující tento váhový limit nemůže na takovéto výstavě zvítězit, cenzura v klubovém zpravodaji, kdy vedením klubu bylo rozhodnuto neotisknout můj článek zabývající se úvahou nad dalším vývojem buldočka, vyvrcholily mou rezignací a mým odchodem z dozorčí rady a rezignací předsedkyně klubu a dalších osob z funkcí v orgánech KFB, do nichž jsme byli řádně  zvoleni. Domnívali jsme se, že tím upozorníme na problémy v klubu (ty přetrvaly až do dnešní doby, o čemž svědčí loňská schůze klubu), ale vše dopadlo jinak a  do funkcí, na něž jsme rezignovali, byli vedením (nikoli volbou členů klubu)dosazeni jejich lidé.  Byť již nyní jen z povzdálí sleduji situaci v klubu, neboť již nejsem členem, musím říci, že dokud nenastane změna ve vedení, zejména na místě hlavní poradkyně chovu, bude neustále docházet k odlivu členů a k  projevům nespokojenosti. Dost již ale o klubu.

Bessy a Baby  se povahově dobře doplňovaly a byly na sebe hodně zvyklé. Bohužel Bessynka v únoru 2002 zemřela. Zůstalo po ní v rodině velké prázdno a Baby ji stále hledala. Baby měla 2x štěňátka, o která se vzorně starala. Žila s námi až do července 2007, kdy zemřela na mrtvičku. V té době jsme měli a máme doma její dceru Ejminku , která se narodila 16.3.2004. Vzala si jak od své matky Baby, tak i babičky Bessy jak po exterierové, tak i povahové stránce jen to nejlepší a vyrostla z ní krásná, povahově vyrovnaná fenka, která s přehledem zvládá v rámci her  nejrůznější nápady naší další malé dcery. Je to matka našeho výstavně nejúspěšnějšího štěněte _ Freddie Kbeláčka, jehož majitelem je náš syn Ondřej.

Eminka svou úžasnou povahu osvědčuje i v současné době, kdy Ondrovi při porodu štěňátek při císařském řezu uhynula Daphinka a Ejminka se okamžitě začala kromě kojení starat o její štěňátka.

Já jsem po zralé úvaze loňského roku převedla svoji chovnou stanici na Ondřeje, aby pokračoval tam, kde já jsem skončila, a doufám, že poté, co kvůli poměrům v klubu přestoupil do MSMBK, bude v chovatelské činnosti pokračovat ještě dlouhá léta.